Ahoj,
to jsem zase já Klárka po letech. Teď už jsem maminkou dvou dětí. Starší 7-mi letá Terezka se mi už začíná ptát proč ji nechci dát to co ostatní běžně mají (já tomu říkám požitky) a proč chci, aby dělala věci, které jiné děti dělat nemusí. Trvalo mi dlouho, než jsem našla slova, která by vyjádřila skutečnou odpověď. Teď už je mám a moje odpověď je: "Protože ti chci dát víc, než dostává většina dětí kolem tebe. Chci ti pomoci získat to, co hodně lidí nemá. Chci tě naučit dostávat se do blízkosti štěstí a být také schopnou všimnout si, že je nablízku a dostat se až k němu." Nemyslím si, že tomu ťeď Terezka porozumí. Bude mi stačit, když si moji odpověď časem zapamatuje.
Použila jsem slova požitky a štěstí. Za požitky považuji například sladkosti. Když náš malý dostane sladkost, rozplývá se, ale když ji dojí, spustí řev a vztekle si vynucuje další přídavek. Požitek je příjemný jen v tu chvíli, kdy jej mám, ale pak už ne. Za štěstí považuji, když například Terezka vyrazí na pěší túru s babičkou a i když už je doma a bez babičky, vesele poskakuje, usmívá se jako sluníčko a brebentí, jak to bylo úžasné. Prostě se rozplývá štěstím.
Prosím, pomůžete mi dát dohromady příklady firem, které prodávají věci a služby pro přežití, které požitky a které prodávají věci nebo služby pomáhající ke štěstí?
sobota 26. července 2008
neděle 20. července 2008
Pojištění domácnosti
Když jsem pojišťovala naši domácnost, ptala se mě paní z pojišťovny jakou hodnotu má vybavení jednotlivých místností. Předpokládala, že na tuto částku místnosti pojistím. Moje úvaha však byla jiná. Začala jsem od toho, co je to základní, co doma chci mít, bez čeho by se nám opravdu žít nechtělo. Pak jsem začala přemýšlet za kolik bych ty základní věci dokázala pořídit. Z toho jsem se dostala k pojistné částce, na kterou jsem chtěla domácnost pojistit. Moje rozhodnutí bylo pojistit jen základní věci, za "luxusní" věci se mi pojistné platit nechtělo.
Jak byste se rozhodli vy - pojistit vše nebo jen něco? A co je vlastně pro vás to základní?
Pokud jste zvídavé, detektivní povahy, možná by vás bavilo zapátrat v pojišťovnách po cenách pojištění a také jak se ceny pojištění (pojistné) mění v závislosti na pojistné částce.
Pozn:
Pojistná částka: lidově řečeno, pokud dojde k tomu, že pojišťovna bude mít povinnost zaplatit vám nějaké škody, tak vám nikdy nedá víc než je pojistná částka. Pokud jsou škody menší, dá vám méně než je pojistná částka. Pojistná částka se domlouvá dopředu v pojistné smlouvě.
Jak byste se rozhodli vy - pojistit vše nebo jen něco? A co je vlastně pro vás to základní?
Pokud jste zvídavé, detektivní povahy, možná by vás bavilo zapátrat v pojišťovnách po cenách pojištění a také jak se ceny pojištění (pojistné) mění v závislosti na pojistné částce.
Pozn:
Pojistná částka: lidově řečeno, pokud dojde k tomu, že pojišťovna bude mít povinnost zaplatit vám nějaké škody, tak vám nikdy nedá víc než je pojistná částka. Pokud jsou škody menší, dá vám méně než je pojistná částka. Pojistná částka se domlouvá dopředu v pojistné smlouvě.
neděle 13. července 2008
Klárka po 25-ti letech
Ahoj,
jsem Klárka po zhruba 25-ti letech a na tehle blog píšu poprvé. Vlastně se ani Klárka nejmenuju, ale když jsem četla Barbončin deník, Klárčin příběh mi připoměl mé dětství. Teď už ale nejsem chudá. Učení se užitečným věcem mi pomohlo dostat se přes hranici, kdy je potřeba každý den, každou korunu několikrát obrátit v dlani, než ji člověk utratí. Stále obracím v dlani každou korunu, ale teď protože chci, ne protože musím. A možná Vás překvapí, že jsem ráda, že jsme v dětsví měli méně peněz než ostatní. Pomohlo mi to poznat, co je pro mě skutečně důležité a co mi přinese spokojenost.
jsem Klárka po zhruba 25-ti letech a na tehle blog píšu poprvé. Vlastně se ani Klárka nejmenuju, ale když jsem četla Barbončin deník, Klárčin příběh mi připoměl mé dětství. Teď už ale nejsem chudá. Učení se užitečným věcem mi pomohlo dostat se přes hranici, kdy je potřeba každý den, každou korunu několikrát obrátit v dlani, než ji člověk utratí. Stále obracím v dlani každou korunu, ale teď protože chci, ne protože musím. A možná Vás překvapí, že jsem ráda, že jsme v dětsví měli méně peněz než ostatní. Pomohlo mi to poznat, co je pro mě skutečně důležité a co mi přinese spokojenost.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)