Ahoj,
to jsem zase já Klárka po letech. Teď už jsem maminkou dvou dětí. Starší 7-mi letá Terezka se mi už začíná ptát proč ji nechci dát to co ostatní běžně mají (já tomu říkám požitky) a proč chci, aby dělala věci, které jiné děti dělat nemusí. Trvalo mi dlouho, než jsem našla slova, která by vyjádřila skutečnou odpověď. Teď už je mám a moje odpověď je: "Protože ti chci dát víc, než dostává většina dětí kolem tebe. Chci ti pomoci získat to, co hodně lidí nemá. Chci tě naučit dostávat se do blízkosti štěstí a být také schopnou všimnout si, že je nablízku a dostat se až k němu." Nemyslím si, že tomu ťeď Terezka porozumí. Bude mi stačit, když si moji odpověď časem zapamatuje.
Použila jsem slova požitky a štěstí. Za požitky považuji například sladkosti. Když náš malý dostane sladkost, rozplývá se, ale když ji dojí, spustí řev a vztekle si vynucuje další přídavek. Požitek je příjemný jen v tu chvíli, kdy jej mám, ale pak už ne. Za štěstí považuji, když například Terezka vyrazí na pěší túru s babičkou a i když už je doma a bez babičky, vesele poskakuje, usmívá se jako sluníčko a brebentí, jak to bylo úžasné. Prostě se rozplývá štěstím.
Prosím, pomůžete mi dát dohromady příklady firem, které prodávají věci a služby pro přežití, které požitky a které prodávají věci nebo služby pomáhající ke štěstí?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat